PŮLMARATON PRAHA 27.3.2010

 

            Letošní půlmaraton má novou mediální hvězdu. Je jí bývalý špičkový fotbalista a rodák z nedaleké Skalné, držitel zlatého míče, Pavel Nedvěd. Další zmiňovanou celebritou je pražský primátor Pavel Bém a samozřejmě keňští běžci. Ještě že neběží dalajláma...

            Podle inzercí na internetu je přihlášeno asi týden před závodem cca 7,5 tisíce závodníků. Alespoň bude koho předbíhat!? Asi ne, již deset dnů se dostávám z KHCD, ale léčba nepostupuje tak rychle, jak bych si přál. (Malá zkouška: zeptal jsem se naší sekretářky v práci, zda ví, co to je KHCD. Neuspěla a tak jsme ji s kolegou nechali v nejistotě, co to mám za hroznou chorobu).

            Jedeme v sobotu ráno, synci mi vyzvedli v pátek v centru startovní číslo a tak nemusíme spěchat. Jedeme s Vlastou za nimi na kolej na Chodov. Prahou projíždíme poměrně dobře, jižní spojka jede. Z Chodova se přesouváme MHD na Staroměstskou. Největší tlačenice je při přestupu v metru na Muzeu, na Můstku už ani někteří nemají možnost vystoupit pro davy tlačících se účastníků běhu. Je 11.20 hod, když se dostáváme na náměstí Jana Palacha. Start je ve 12 hodin. Ani nejdu do šatny a převlékám se na ulici. Ještě předtím jsem si musel vystát frontu na WC. Naštěstí v úschovně zavazadel je u mé číselné řady volno. Zařazuji se do davu startujících. Nestačil jsem se rozběhat a protáhnout, takže jen poskakuji na místě. Těsně po 12 hodině pan president Klaus vystřelil. Na startovní čáru se pomalu posouvám s okolojdoucími běžci a probíhám jí v čase 7,04 od výstřelu. Keňané už mají v tuto dobu za sebou alespoň 2,5 kilometru.

            Hlavně to nepřepálit, říkal jsem si po zkušenostech z podzimu v Drážďanech. Pořadatel to vyřešil za mne. Nepodíval jsem se předem pořádně na trasu závodu a teprve po 200 – 300 metrech jsem zjistil, že se běží rovně po nábřeží kolem Karlova mostu a Národního divadla dál pod Vyšehrad. Trať tedy vedla opačným směrem než při minulých ročnících. Pod Nuselským mostem byla obrátka a běželo se na Smíchov, odtud zpět na Palachovo náměstí a kolem Strakovy akademie k matfysu a po druhé straně Vltavy Těšnovským tunelem zase k Rudolfínu. Běžců bylo opravdu hodně, v úzkých místech se to štosovalo jako při zúžení ze tří pruhů na jeden na dálnici. Počasí bylo ucházející po teplotní stránce, bylo asi 11°C. Ze západu ale foukal nepříjemný vítr, který ubíral síly hlavně ke konci.

            Nasadil jsem pomalejší tempo a snažil jsem se ho držet. Průběžné časy na jednotlivých kilometrech ukazovaly, že se mi to daří, pouze na občerstvovačkách jsem mírně zpomalil. Asi do 12 kilometru jsem se propracovával pomalu dopředu, pak jsem se snažil držet tempo s okolními borci. Díky jiné trase jsem poprvé potkal čelo závodu, to když Keňané běželi po první obrátce pod Nuselským mostem proti nám, a konec startovního pole, když jsem se z této obrátky vracel na nábřeží a pokračoval na Smíchov.

            Kolem 15 kilometru čekám poslední občerstvovací stanici, bývala hned za zatáčkou (původně na 5 km). Vycucnu energetický gel a potřebuji ho něčím zapít. Chyba, na patnáctém kilometru nic není. Stoly s vodou, čajem a ionťákem se objevují až na kilometru 16,5. Dobíhám do Těšnovského tunelu a připadám si jako ve fukaru. No, už to není daleko, ještě 2,5 kilometru. Zkouším zvýšit frekvenci kroků, ale moc to nejde. Zákeřná nemoc a 14ti denní tréninkové manko před závodem udělalo svoje. Nicméně dobíhám v oficiální čase pod dvě hodiny a o 4,5 minuty déle, než v loňské roce. Béma ani Nedvěda jsem neporazil. A dalajlámu? Ještě že neběžel...

 

-          běžců je nakonec kolem 8,5 tisíc – že se to do té úzké brány u Karlova mostu vůbec vešlo,

-          na nábřeží jsou mobilní toalety, u prvních směrem od Rudolfína je fronta cca 30 lidí, u posledních na konci ulice (asi po 500 m) nestojí nikdo,

-          běžec shání mobilem ztracené kamarády: „Kde jste?“ „Otoč se, ještě kousek, ještě kousek, ještě... tady jsme“. Kamarádi stojí 3 metry za jeho zády a hrozně se smějí,

-          na devátém kilometru si připadám jako z filmu Blázni ze stadionu – Krab mne fotí, snímek je prý rozmazaný, tak mne předběhne a fotí znovu, celkem asi 3x,

-          na trati jsou vodiči s balónky, kteří běží na určitý čas – dva vodiči s časem 1:30 spolu komunikují : „ty vole, počkej, já to dneska na ten čas nedám“,

-          proti běžcům jezdily přes vltavské mosty tramvaje, každá měla přiděleného chodce s praporkem (pro pamětníky: když začínaly automobily, tak před každým z nich musel běžet běžec s červeným praporkem aby upozornil okolní chodce a povozy na nebezpečné monstrum; že by se dopravní podniky vrátily cca o 130 let zpět?),

-          za cílem potkávám Moniku, která mi na posledních závodech vloni říkala, že asi poběží, a letos na jarních orienťákách, že asi poběží...vypadá to, že asi běžela!

-          a nakonec, už víte, co to je KHCD?