Mistrovství světa - Srbsko - Kopaonik 10-16.9.2012
Miroslav Vlach st. přivezl ze srbského Mistrovství světa v ROB stříbro
Česká republika získala 49 cenných kovů.
Nejlepší radioorientační běžci se po sedmi letech sešli opět v Srbsku, tentokrát ve známém horském středisku Kopaonik na jihu země. Závodilo se v těžkém terénu přírodního parku v nadmořské výšce od 1300 m do 1700 m nad mořem. Pořadatelé připravili před samotným šampionátem čtyřdenní mezinárodní závody, takže mnozí závodníci, včetně českých, si vyzkoušeli, co je čeká při ostrém startu na mistrovství světa. Česká výprava čítající 36 členů (juniorů, seniorů, veteránů a realizačního týmu), z toho 31 závodníků, se na místo konání dopravovala postupně. Někteří absolvovali jak čtyřdenní přípravu, tak i samotné mistrovství, jiní postupně dojížděli. Z chebského oddílu se tentokrát nominoval pouze Miroslav Vlach st. v kategorii M50.
Komentář Miroslava Vlacha: Na šampionát jsme vyráželi v pátek odpoledne, resp. večer, abychom stihli sobotní a nedělní závod. Cesta byla poměrně příjemná, byť to z Chebu do Kopaoniku měří téměř 1200 km. Převážně se ale jelo po dálnicích (Česko-Slovensko-Maďarsko-Srbsko), pouze posledních 120 km bylo po místních komunikacích. Dojezd ráno v 5 hodin nám umožnil ještě se na chvíli natáhnout na nouzové přistýlce u našich kolegů, kteří přijeli již ve středu.
V okolí Kopaoniku jsou pouze dvě orienťácké mapy, jedna ve vzdálenosti 8-10 km, druhá v bezprostřední blízkosti lyžařského střediska. Na nejvzdálenejším konci mapy Hajdučka česma, na jejím severním konci, se běžely oba dva resp. všechny čtyři závody mezinárodního kempu. Dva dvoumetry a dvě osmdesátkyměly vždy stejný start a stejný cíl, rovněž kontroly byly rozestavěny podobně. Důležité ale bylo, že si závodníci mohli v obdobném terénu vyzkoušet zaměřování a seznámit se s charakterem terénu.
Komentář: Oba závody, které jsem běžel, byly téměř stejné, pouze na jiných pásmech. Na dvoumetru (pásmo 144 MHz) byl občas problém s vodorovným umístěním antény na vysílačích, takže signál se různě točil a odrážel, zejména byla-li kontrola v údolí. V této části lesa byl terén poměrně dobře průchodný, což nelze říci o místech závodů samotného mistrovství světa.
Po oficiálním příjezdovém dni a po dni tréninku a slavnostního zahájení, kterých česká výprava využila k aklimatizaci na nadmořskou výšku a absolvovala i výstup těsně pod nejvyšší vrchol (2015 m n.m.), přišel první závod. Část závodníků běžela v pásmu 3,5 MHz, druhá část v pásmu 144 MHz. Závodilo se na mapě Samokovska reka v těsné blízkosti lyžařského centra. Přestože byl start relativně na vršku, trať zavedla závodníky do hlubokých údolí a poměrně brutální stoupání na poslední kontrolu a na cílový maják dokonale prověřilo jejich fyzickou připravenost. První závodní den přinesl českým barvám 11 medailí.
Komentář: První závod jsme absolvovali v pásmu 144 MHz. Startovní koridor vedl z vršku do mělkého údolí. Z pěti kontrol jsme nehledali kontrolu č. 4 a protože v koridoru první tři kontroly měřily docela dobře, nechal jsem se unést a seběhl jsem na dno údolí. Odtud jsem zaměřil pětku na severovýchodní okraj mapy, což ovšem bylo spatně. Než jsem na svůj omyl přišel, tak mne to stálo tři relace (cca 15 minut). Terén byl oproti tréninkovému o poznání více členitý, s hlubšími údolími plnými prudkých potoků a velkým množstvím spadaných kmenů. Po nalezení kontroly č.1 jsem pokračoval na pětku a dvojku. Posledně jmenovaná byla umístěna na dně „trojúdolí“ a ze směru od pětky tak zoufale neměřila, že jsem na postupu mezi polomy ztratil dalších 12 minut. Vystoupat pak kolem výškových 150 m přes trojku na maják bylo otázkou výdrže a dostatku fyzických sil. Přestože mnozí soupeři nechali na trati daleko více, nestačil můj výkon na víc než na 14.místo a 4.místo v družstvech.
Druhý den se běžel sprint. Tento závod v pásmu 3,5 MHz na 12 sekundové relace byl při loňské evropské premiéře českou doménou a očekávalo se, že i tentokrát získáme cenné medaile. Samotný závod byl situován do těsné blízkosti lyžařského centra na mapě KONACI a část trati vedla i mezi příkrými sjezdovkami. Zvláštností byla kontrola č. 3 a divácká kontrola, které byly umístěny uprostřed louky s anténou na 6ti metrovém rybářském prutu. Doběh byl potom po asfaltovém chodníku do samotného centra hotelového komplexu. Pro naši výpravu znamenal sprint 13 medailí.
Komentář: Start byl zastrčen za lesním porostem, takže až po vyběhnutí na trať se naskytl pohled na závodníky pobíhající mezi sjezdovkami a zarostlými stráněmi. Sprint se běhá dvoukolově, po prvním kole se razí „divácká kontrola“ a jde se do kola druhého. V prvním kole jsem zvolil postup a pořadí kontrol ne sice ideální, ale takový, jak ho šla převážná většina závodníků. Na divácké jsem ztrácel pouze 30 sec na celkově třetího Jiřího Marečka. Na začátku druhého kola jsem se nechal stáhnout mezi obytné domy a trvalo mi dvě relace, tj. téměř 2 minuty, než jsem pořádně zaměřil kontrolu č. 2 a následně ji dohledal. Zbytek trati včetně doběhu byl už v pořádku. Ztráta byla ale velká a tak po loňském 4.místě na ME jsem obsadil konečné 6.místo.
Druhá klasika se běžela o 300 výškových metrů níže na mapě Hajdučka česma asi 10 km severozápadně od střediska Kopaonik. Stavitel trati umístil start blízko silnice a závodníky hned po startu vyhnal do prudkého, téměř 80 m vysokého kopce. Terén byl ještě více členitý než při předchozím závodu na mapě Samokovska reka, jedinou útěchou bylo to, že středem závodního prostoru vedla poměrně široká cesta, kterou bylo možno částečně využít. Čeští reprezentanti díky svých zkušeností a fyzické a technické připravenosti a dokázali v tomto závodu získat 17 medailí.
Komentář: Tentokrát běžíme osmdesátku, což je pro zaměřování přesnější pásmo. Na druhou stranu zde jde o rychlost a vytrvalost. Po vyběhnutí startovního kopce rozměřují kontroly a volím pořadí 1-4-3-2-M. Jednička je vprostřed mapy, ale od ní na čtyřku vede dobrá cesta. Žádné komplikace mimo pár popadaných stromů nejsou a tak razím ve 40 minutě trojku. Tady jsem si nevšiml spodní cesty vedoucí údolím podél potoka pod dvojku a volím cestu přes horní partie. Tam ale musím hodně nastoupat, abych se vyhnul zářezům s polomy. Závěrečný seběh z kopce z dvojky na maják připomíná spíše překonávání vojenských záseků než rychlý běh do cíle. Výsledný čas 76 minut tak dává 6.místo v jednotlivcích a společně se čtvrtým Jiří Marečkem získáváme 2.místo v družstvech.
Poslední závod světového šampionátu je foxoring. Tato disciplína kombinující rádiový orientační běh a klasický orientační běh má na světové scéně svou premiéru. Mapa Strugara, na které se závod běží, však moc důvěry nevzbuzuje. Stavitel si tentokrát nedal moc práce a postavil kontroly bez větší volby postupu. Závod byl i tentokrát hodně dlouhý a mnozí závodníci stejně jako v předešlých dnech měli problém stihnout časový limit. Po třech vyčerpávajících dnech (někteří již i po sedmi závodech) se leckde běželo už jen na morál. Česká výprava se i tentokrát nedala zahambit a získala celkem 8 medailí.
Komentář: Startuji ve skupince asi 8 závodníků, pro většinu je první kontrola společná. Jdu na jistotu a držím se na konci vláčku. Údolí a odbočky jsou v Kopaoniku zrádné ... První kontrolu slyším asi na 150 m, takže podle předpokladů. Další postup je už bez problémů, pouze pátou kontrolu podbíhám podél potoka za nějakým Američanem a musím se na ni vracet asi 50 výškových metrů zpátky. Postup ze šesté na sedmou kontrolu je částečně po silnici, z osmičky je pak do cíle 1,5 km po asfaltu téměř nekonečných. Čas přes 78 minut znamená 8.místo v naší kategorii.
Celková bilance české výpravy je 49 medailí, toho 19 zlatých, 17 stříbrných a 13 bronzových. Mistrovství světa se zúčastnilo 30 států a na 338 sportovců, na stupně vítězů vystoupili zástupci 18ti zemí. Chebský reprezentant Miroslav Vlach st. obsadil v individuálním hodnocení dvakrát šesté, jednou osmé a jednou čtrnácté místo ze 43 závodníků své kategorie, v soutěži družstev pak čtvrté a druhé místo.
Kompletní výsledky naleznete ZDE
NAŠI PARTNEŘI
