Pražský půlmaraton - dobrý trénink na dlouhou...

 

                Již popáté jsme se zúčastnili jarního půlmaratonu v Praze. Ze členů našeho oddílu běželi Mirek, Kiwik, Krab, zastoupený spolužačkou Jiřkou, Smíšek a Monča (ta startovala za KOB Sokolov). Krab si totiž při školním tělocviku asi 10 dnů před startem podvrtnul kotník a narazil zápěstí, takže měl zákaz startu (ještě dnes nosí ortézu na ruce). Dohodl se proto se spolužačkou Jiřinou z VŠCHT, že ho zastoupí a poběží s jeho startovním číslem. Pro Kiwika to byl po roční pauze třetí start na této distanci a Smíšek běžela vůbec poprvé. Monika běžela půlmaratón již vloni.

                Oproti předchozím ročníkům slibovali meteorologové teplé počasí, což se vyplnilo a z hlediska závodníků bylo nezvyklé horko, a to přes 20 °C. Trať vedla po tejné trase jako v loňském roce, tzn. Že se od Rudolfína vybíhalo podél Vltavy do Nuslí, pod nuselským mostem se otáčelo zpět na nábřeží a na druhou stranu směrem na Smíchov. Zde byla druhá obrátka a běžci pak probíhali opět kolem Rudolfína a Strakovy akademie až k matematicko-fyzikální fakultě UK, kde točili na druhý břeh Vltavy. To už bylo do cíle necelých 5 km a po proběhnutí Těšnovským tunelem a smyčkou přes řeku a zpět se dostali opět k Rudolfínu a do cíle. Favority byli samozřejmě Keňané a také se vítězi podařilo vytvořit traťový rekord, kterým byl čas pod jednu hodinu.

                My jsme takové ambice neměli a naším cílem bylo absolvovat ve zdraví celých 21,0975 km. Počet účastníků byl rekordní a překročil 9 000 závodníků. Zároveň se startovním výstřelem doprovázely borce na trať tóny Smetanovy Vltavy. Zadním řadám trvalo drahnou chvíli, než se dostaly ke startovní čáře, a tak si mohly v klidu a pohodě vychutnat hudbu českého velikána.

                S ohledem na očekávanou vysokou teplotu jsem běžel se zásobou ionťáku v lahvičkách na opasku, po zkušenostech z minulých let jsem si rovněž vzal i tyčinku k doplnění energetických zásob. Prvních pět kilometrů mi připadalo, že běžíme dost pomalu a v pohodě, ačkoli tempo bylo na cca 5ti minutách na 1 km. Na první občerstvovačce jsem zdržel, protože dobrovolníci nestačili nalévat vodu do kelímků. Po přeběhnutí mostu na smíchovskou stranu jsem se dotáhl na balónky (vodiče) s cílovým časem 1 hodina 50 minut a běžel s nimi. Doběhli jsme nějakou dívčinu ze štafet (3x5 km a 1x 6 km). Vodiči ji popoháněli, že má za sebou už 2 km a před sebou jenom 3 km. Vyslechl jsem přitom tento rozhovor: „Za jakou štafetu běžíš?“ „Za Škofin.“ „Tak to si tedy Škodovku nekoupím, je pomalá, líná a nechce zrychlovat.“ „My ale prodáváme i jiná auta, třeba Volkswageny, Seaty a Audiny.“ „Tak ty možná, ty jsou z dovozu, ale Škodovku tedy ne.“

                Podbíháme pod mostem na nábřeží Vltavy a pomalu se vracíme k Rudolfinu. Absolvujeme mírné stoupání kolem Karlova mostu a na náměstí Jana Palacha zahýbáme opět přes řeku k sídlu vlády. Uprostřed mostu potkávám vozidlo s oficiálním časem a za ním prvního běžce devítitisícového peletonu. Do cíle má cca 300 m a na autě svítí čas kolem 58,30 min. To mě čeká ještě nejméně 9,5 km. Teplota vzduchu je kolem 25 °C, je tedy pořádné horko. Poměrně nudný úsek k MATFYZU , pak na druhou stranu a po občerstvení na 16 km se konečně vracíme zpátky. Těšnovský tunel je poměrně příjemný, není v něm takové vedro. Však také zdravotníci mají v posledním úseku napilno, cestou míjím asi 4 kolabující běžce. U Strakovy akademie je jasné, že plánovaný čas 1,50,00 to nebude. Ale zase to není úplně nejhorší, jen o 2,5 minuty déle.

                Jiřka s Kiwikem běželi téměř celou trať spolu, doběhli Smíška, která byla o startovní blok před nimi. Kiwik si musel jednou odskočit, takže mu obě utekly a musel je dobíhat. Asi 2 km před cílem ho ale chytil žaket, takže to jen doklusal. Smíška trápilo velké horko, takže si na část závodu odložila svrchní triko. Byl to ale boj, který pro ni nakonec skončil doběhem do cíle. Monču jsem vůbec neviděl, ale do cíle dorazila v pořádku. A výsledné časy? Mirek – 1.52,24, Jiřka – 2.03,06, Monča – 2.07,07, Kiwik – 2.07,22, Smíšek – 2.36,22. Tak uvidíme příští rok, zda to bude lepší nebo horší.

                                                                                                                                             Mirek